Vítejte v krajině psychoterapie

Neustále se zrychlující životní tempo, zpovrchnění hodnot ve prospěch všudypřítomného konzumního stylu, odklon od generacemi prověřených tradic – to vše se ukazuje jako spoluurčující faktor četných osobních a vztahových krizí, rozpadů rodinného systému, úzkostných a depresivních potíží. Řada lidí si nese negativní zážitky z období svého dětství a dospívání – nejčastěji jde o citovou deprivaci, domácí násilí, sexuální zneužívání. Následky takových dějů vidíme i v dospělosti v podobě neuróz, těžkých depresí nebo poruch osobnosti. Medicína se čím dál více potýká s psychosomatickými poruchami a onemocněními a žel bohu často neúspěšně. Jednou z možností nápravy je kvalifikovaná systematická péče o duši prováděná samostatně anebo v souladu s ostatními (převážně biologickými) léčebnými metodami. Tou péčí je psychoterapie.
Co je psychoterapie? Psychoterapie je cesta. Ať už odpovíme, že jde o léčbu, umění či způsob myšlení, zůstává jednotící pravdou, že jde o proces plynoucí v čase, který vede, stejně jako cesta, k určenému cíli. Cílem psychoterapie je změna ve způsobu života nemocného, v jeho prožívání, myšlení i jednání vedoucí k úzdravě. Nejde o cestu snadnou. Je to spíše horská stezka plná zákrut a kamení, než pohodlný chodníček uprostřed parku. Nicméně vnitřní bohatství z takovéto „náročné horské túry“ je nesouměřitelné s poklidnou procházkou nedělním parkem. Tou může v praxi být kupř. „pohodlné“ užívání léků proti úzkosti bez motivace k hledání jejího zdroje.
Zatímco individuální psychoterapie, kdy se tváří v tvář setkává člověk hledající pomoc se svým terapeutem, přináší možnost dobrat se potřebné hloubky problému v intimní atmosféře, skupinová psychoterapie je cenná množstvím názorů a postojů spolučlenů ve skupině. Obě metody mají za podmínek dobré motivace ze strany klienta a patřičné délky trvání poměrně vysokou účinnost opakovaně ověřovanou jak vědeckými studiemi, tak klinickou zkušeností.
Dlouhodobá psychická zátěž nebo nadměrný jednorázový stres dokáží v lidském organismu vyvolávat řadu patologických změn. Mohou se objevit potíže se spánkem, předrážděnost, zvýšená lekavost, úzkost, nemožnost se uvolnit, ale také zvýšený krevní tlak, bušení srdce, bolesti páteře a hlavy a mnohé další. Velmi užitečnou metodou je v těchto případech relaxace, která může mít podle charakteru obtíží mnoho podob.
Pro odborníky pracujícími s lidmi v pomáhajících profesích je v dnešní době vytvořeno již veliké množství programů a osvětových aktivit směřovaných k prevenci profesionálního postižení, především pak tzv. syndromu vyhoření (burn-out syndrome). Kromě různých nácvikových technik a pozornosti k vlastnímu životnímu stylu je zde možnost kvalifikované individuální či skupinové supervize, která odbřemeňuje, strukturuje a vnáší světlo do mnohých komplikovaných situací a vztahů s pacienty a klienty.
|